VYZVĚDAČI V TEMNÝCH ULIČKÁCH
Po roce tu máme dlouho očekávané Vyzvědače. Tentokrát se konali v České Lípě, ve které se po několika letech plížil a schovával pouze oddíl Dakotů. I v této virové době se nejeden Dakota nebál vyrazit do ulic zahrát si tradiční městskou hru. Záčátek za světla, poté už za tmy, pouze pouliční osvětlení, všude temná zákoutí a jemná mlha. Ani mírný déšť nikoho nezastavil. Pozor na každou ulici a roh, tam se může procházet vedoucí hlídač. Nejlépe se rychle schovat nebo utéct, abys nebyl spatřen. Ne každý měl odvahu se vydat na vlastní pěst, proto si na pomoc vzal třeba rodiče nebo sourozence. Nové články od Martínka a Matěje!
STRAŠIDELNÁ JIRÁSKOVKA
Na tuto akci jsem se strašně těšila, konečně něco venku, jinde než u počítače. Hra byla suprově vymyšlená, moc mě bavila. Říkala jsem si, jestli sama otázky zvládnu, ale nakonec to bylo celkem jednoduché. Líbilo se mi, že jsme se museli schovávat, aby nás neviděli vedoucí, to dělalo hru napínavou a zajímavou. Nejstrašidelnější zážitek jsem měla v ulici Jiráskova, která byla fakt dlouhá a já do ní šla, když už nebylo úplné světlo. Bylo tam prázdno a chodili tam, jak to říct, no zvláštní lidé, a tak jsem jí raději nakonec obešla z druhé strany až ke Kostelu narození Panny Marie. Líbilo se mi, že se hra odehrávala v centru města a já jsem tak líp město poznala.
Majda
ZNOVUNALEZENÁ BATERKA
Letos probíhala hra jinak. Místo souboje mezi oddíly jsme hráli jednotlivci s rodiči. Dostal jsem obálku se 40 otázkami a s maminkou jsme se vydali na lov. Běhali jsme po našem městě, plnili otázky, schovávali se před vedoucími a poznávali skrytá zákoutí našeho malebného města. Moc mě to bavilo a maminku taky. Stalo se nám, že jsme ztratili baterii z foťáku, museli jsme proto, další selfie fotit na telefon. Nejlepší bylo, že jsme ji na konci hry náhodně našli na zemi. Letošní Vyzvědači se mi líbili. Už se těším na další rok.
Martin
VEDOUCÍ KAM SE PODÍVÁŠ
Letošní Vyzvědači byla sice trochu lite verze, ale i tak byla zajímavá a za mě vydařená. Hned, jakmile jsme přišli na Náměstí Edvarda Beneše, mi dal Véna obálku a společně jsme vyrazili na první otázku, která byla v ulici Mlýnská: Jakou že má brána s nečitelným nápisem barvu? Po zodpovězení otázky jsme vyrazili dál na Náměstí T. G. M., kde jsme velice šikovně natrefili na Tomka a ani ne za tří čtvrtinou náměstí jsme potkali Kvíky (zkoušeli jsme taktiku, která spočívala v jediném - budeme "plnit" otázky a vedoucí budeme řešit až druhotně). No, štěstí pokračovalo ve chvílí, kdy jsme šli dolů k Andy. Pod "Škroupákem" jsme potkali Vénu :). Pak jsme již naštěstí moc vedoucích nepotkávali. Až jednou, když jsme zjišťovali, co inzeruje Martin Šibl, tak jsme zjistili, že nás viděli vedoucí, které jsme ani nepostřehli :).
Těsně před koncem hry jsme pak ještě našli kartičku, kterou jsme našli úplně náhodně při psaní jednoho z úkolů, to už nám úplně mrzly ruce, naštěstí už bylo asi 6 minut do konce, takže jsme šli splnit poslední úkol a poté už následovala jen cesta domů.
Matěj Šotouš
 |
nádhera!
Autor: Tomek Datum: 25.11.2020
To byly zážitky! A já se přiznám, že jsem tě Majdou ani jednou neviděl, mistrné maskování rouškou a schovávání:) |
|
Strašidla kam se podíváš
Autor: Kvíky Datum: 25.11.2020
Majdo, parádní článek! Jojo, jakmile se začne stmívat, vidíme strašidla snad na každém rohu, ale byla jsi statečná :). |
